Mymagiclife | Jak a proč už nejsem na fb

 Profil na facebooku jsem měla, co si pamatuju. Ani si pořádně nevybavuju dobu, kdy jsem stále dokola neprojížděla tu stupidní zeď a nechatovala se svými přáteli. Když jsem se registrovala, ještě fb nebyl moc známý. Měla jsem tam jen pár přátel od nás ze třídy, tehdy ještě na základce. Nevěděla jsem pořádně, co to ta zeď je, sotva jsem chatovala. Byla to tehdy pro mě taková velká neznámá. Jenže jak se facebook podstatně roztrostl, tak z ani né deseti přátel se najednou u mě na profilu vyklubalo 300. A stoupalo to. 

S myšlenkou, že si ho odstraním jsem si pohrávala už dávno. Vlastně od té doby, co začal být až moc známý a lidi tam trávili až moc času. Já tehdy ještě ne. Jenže vše se změnilo po mém příchodu na gympl. A jak už to tak bývá, tak hlavně s prvními kluky v mém životě. Moje závislost začala, když jsem začala být ze školy čím dál víc vynervovaná a když bylo s kým si na fb psát. S klukem, který mě tak hrozně moc přitahoval a potkávat ho jen na školních chodbách a občas si s ním povídat mi nestačilo. A když pak zmizel z mého života, závislost na facebooku nějakým způsobem přetrvávala. A já tam byla čím dál víc častěji. Nejspíš z důvodu toho, že když jsem tam byla, necítila jsem se sama. Podívala jsem se vždycky na počet mých přátel, na okénko, kde bylo kolik z nich je online a zaplavil mě pocit, že mám miliony přátel. Jenže falešných, jak jsem později zjistila. Občas mě napadlo, že bych si ho měla zrušit, chodit na něj míň, že mi to bere čas, kterého už tak mám moc málo, že je to k ničemu. Ale nikdy jsem to předtím neudělala. Ospravedlňovala jsem si to tím, že tam máme třídní skupinu a dávají se tam všechny ty materiály...a bla bla bla. Že to zkrátka nejde.

A teď ho už asi měsíc nemám. Rozešla jsem se s klukem, s kterým jsem měla vztah na dálku a díky fb jsme udržovali kontakt a najednou nebylo moc s kým si psát. Navíc mě čím dál víc žral nedostatek času. Tak jsem se odhodlala. Teď budu přestupovat na jinou školu, takže i ta "třídní skupina" mi v tom nepřekážela. Všem s kým jsem si psávala, jsem  napsala do zpráv moje číslo a email, aby mě mohli kontaktovat. Když si totiž deaktivujete fb, tak tohle tam stále zůstává. Ovšem můj kamarád přišel i na způsob, jak profil na fb přímo odstranit. Nemyslete si, že jsem přístupná jen přes mobil a mail. Mám z dávných dob stále skype. Ale nejsem závislá. Ani to nejde. Přes den tam nikdy nikdo není a navíc to nemá zeď. A zjstila jsem, že díky tomu, že jí to nemá, tak ikdyž tam čas od času jdu, tak jsem u toho chatování schopná dělat x věcí navíc. Neprojíždím stále dokola to, co se děje.

Věřte mi, nebo ne, bez facebooku je mi opravdu líp. Mám mnohem víc času, ani jsem nevěděla kolik času na fb trávím... Dělám víc to, co mě vždycky bavilo. Nejsem díky fb nervózní, nemám komplexy z těch překrásných holek, co si tam každou chvíli dávaly nové fotky. A zjistila jsem kolik mých přátel bylo falešných. Zatím jsem opravdu nepostřehla žádné negativum toho, že tam nejsem. Původně jsem si říkala do konce prázdnin, ale teď říkám navždy. Alespoň už navždy bez té závislosti. (vždy se může udát něco s čím nepočítáte..)

Doufám, že vás, kteří jste závislí a trávíte tam příliš mnoho času, to inspiruje a dokope k tomu udělat tenhle správný krok. Protože facebook opravdu NEPOTŘEBUJETE.